K čemu? K čemu škola je? Znalosti, které se naučíte ve škole se cení jen ve škole… Velká většina znalostí je úplně nepotřebných…
Už kolem roku Seneca říkal: „Neučíme se pro školu, ale pro život.“ Tak nevím, kde se stala chyba a proč je to naopak…
Spíš se známkují než, že by se cenily, protože to stejně nikoho nezajímá, každému je to úplně jedno, všichni se soustředí jen na to, co musí udělat a nic jiného pro ně neexistuje. Ne, že by se vzchopili a něco udělali… Radši tu těžkou chvíli nějak přetrpí a doufají, že přijde ta lepší…
Ona doopravdy přijde, ale jak jsou vysíleni, tak si raději odpočinou než aby vyvinuli další úsilí, aby něco změnili… Nedělejte stále to samé, uvědomte si co vlastně děláte a proč to děláte…
Jak vůbec někdo může mít právo mě hodnotit? Ještě podle toho, jestli uposlechnu nějaký příkaz…? Jestli se nazpaměť naučím nějakou látku, kterou umí další tisíce lidí a dá se najít úplně všude…?
Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje. – Charles Farrar Browne.
Jak mě vůbec někdo může ohodnotit číslem? Jak může někdo jedním jediným číslem shrnout mojí snahu, píli, znalosti, inteligenci?
To jsou jenom nálepky… Sice všem říkají všechno, ale ve skutečnosti neříkají vůbec nic… Jsou to jen čísla…
Kolik je studentů, které to ve škole nebaví? Kolik je učitelů, kteří jsou znechucení ze své práce, protože se musí řídit nějakou osnovou?
Někomu to asi vyhovuje, protože je jednoduché dělat to, co vám někdo řekne, nebo co je někde napsané… Je opravdu jednoduché dělat něco stanoveného…
Ještě jednodušší to je, když ta zodpovědnost není na vás, že? Když můžete svést zodpovědnost na školní řád, na tématické plány…
„Musíme, nesmíme, nesmíš, musíš, udělej tohle, udělej to hned, máš za pět, sedni, lehni, přines, vyskoč z okna, nejez, nepij, nesmíš na záchod, nehoupej se na židli, okamžitě zavři to okno… Prostě se sebe dělej debila…“
