BLOG, KTERÝ PÍŠU, I PŘESTO, ŽE NEMÁM PALEC

Gruzie

Výpravy, zážitky a pár poznámek ze života.

Poslední dva dny v Gruzii

Je to už sice dlouho, co jsme navštívili tuto krásnou zemi, ale i tak bych chtěl tuto kapitolu uzavřít i tady na mém blogu. Občas se sám sebe ptám, kdo to vlastně čte, když to nikde nesdílím 😀 Ale k věci: Devátý den se nesl v duchu odpočinku a procházek po Kutaisi a okolí. Také…

Pokračovat ve čtení →

Úplatky vám napečeme, den osmý

Je teprve půl šesté ráno a mírně šokovaný se probouzím, protože jsem usnul oblečený s nohama na zemi ve stejné poloze, tak jak jsem si lehnul. A jelikož poslední věc, kterou jsem chtěl udělat byla, jít se vysprchovat, tak jsem sebral a šel jsem na to hned z rána. Barča ještě vyspávala, tak jsem se…

Pokračovat ve čtení →

Napříč Gruzií stopem, den sedmý

Venku už se připravuje třicetistupňová výheň, my jsme ale naštěstí ubytováni v pokoji, kde je ještě příjemně. Dnes nás čeká další den bez předem daného plánu. Víme jen, že se chceme dostat do Mcchety, což je jedno z nejstarších měst v Gruzii, ve starověku byla hlavním městem Gruzie, takže není náhoda, že se nachází kousek…

Pokračovat ve čtení →

Kontrast na každém rohu, den šestý

Je asi půl šesté ráno, já ještě spím a tak si ani neuvědomuji, že mnou cloumá cizí ruka. Jen co mi to došlo, tak jsem v šoku vystřelil jako prak a koukám kolem sebe, co se děje…vidím průvodčího, jak jde dál do vozu. Tak jdu za ním v domnění, že vzbudil jen mě a že…

Pokračovat ve čtení →

Noc ve vlaku, den pátý

„Dobré ráno, Mestie!“, rozzářené sluníčko vítá všechny přítomné. Ti nepřítomní ho ani nevidí. Naším dopoledním posláním je poslat pohledy a zjistit, v kolik se odsud dostaneme zpátky do Zugdidi. Ráno se nemůže obejít bez snídaně a zeleného čaje, tak si vychutnávám poslední doušky a vyrážíme do víru velkoměsta. Zjistili jsme, že maršrutka nám jede asi…

Pokračovat ve čtení →

Přes 3 km nad mořem, den čtvrtý

Ráno se probouzím svěží, slunce nad Mestií nás vítá v celé své kráse. Po lehké snídani bereme batůžky na záda, máme v nich jen to nejnutnější. Po cestě si ještě kupuji čerstvé a voňavé puri – místní placatý a obrovský chleborohlík. Vzduch je poměrně chladný, ale sluníčko nás důkladně prohřívá až do morku kostí. První…

Pokračovat ve čtení →