Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu – se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem. – Steve Jobs
Hodně lidí hledí až přehnaně na to, co si o nich ostatní myslí. Bojí se něco udělat, protože se bojí, co by na to ostatní řekli. Berou si k srdci pomluvy, které o sobě někde náhodou slyšeli nebo jim to někdo záměrně řekl.
Asi víš, jaké to je, slyšet nějakou pomluvu, mířenou na tebe. Bolí to… Naštve to… Určitě víš, jak to myslím. Jak to vlastně funguje? Jak je možné, že ti z pouhé věty napění mozkomíšní mok? Vždyť je to jen pár slov… Ne nadarmo se říká, že slovo je nejmocnější zbraň.
Už ti to trochu přichází na rozum? Ano, je to velice jednoduché, jde jen o to, jak na sebe ta slova necháš zapůsobit. Pokud tě ta slova naštvala, tak je to jen proto, žes tomu sám ve své hlavě dopustil. Ty máš pod svojí kontrolou svoje myšlenky.
Šlo by změnit, to co o tobě ten člověk říká? Asi ano, ale velice těžko a stálo by to hodně úsilí a rozhodně by mu to nezabránilo, říkat to nadále za tvými zády. Navíc má každý právo projevit svůj názor. Proto raději změň své myšlení, svůj pohled na věc, na situaci, kterou teď prožíváš, ve které právě stojíš a povznes se nad tu větu a nauč se rozlišovat plytké řeči, kterými ti chce někdo jen uškodit a odradit tě, a mezi konstruktivní kritikou, která se někdy hodí a pomůže ti, se v určitém směru posunout.
I když někdy i takto napovrch vypadající rady či názory, jsou jen ukázkou toho, co by se líbilo onomu člověku a opravdu není třeba si z nich brát příklad, protože by ses mohl/a ubírat jiným směrem než chceš.
Když se tuto schopnost naučíš, tak se naučíš ovládat i sám sebe, svoji mysl, nenecháš se ovládat svými negativními pocity a tvá nálada bude vyrovnanější a pozitivnější, ale rozhodně tím nechci říct, že je to jediná věc, která tvou náladu ovlivňuje, protože to jsi ty sám, kdo rozhoduje o své náladě a pocitech.
Nenech se omezovat tím, co si o tobě nějaký podpantoflák myslí. Nenech se tvarovat někým jiným. Neznám horší pocit, než se cítit nesvůj a nesvobodný ve své kůži… Proto buď sám/sama sebou.
Jsou tu i tací, kteří čekají na uznání a obdiv od ostatních. A pak jsou nešťastní, když se jim toho uznání nedostane. Jsou nešťastní a zklamaní, protože se jim nedostalo očekávané reakce, či obdivu. A ještě v horším případě o jejich výtvoru nebo činu, řekl někdo něco špatného a ono je to odradí od dalšího pokračování a zlepšování se, ale to už jsem v podstatě nakousnul výše.
V tomto případě je problém v tvém očekávání. Pokud očekáváš nějaký závratný výsledek, očekáváš od někoho velký obdiv nebo si jen myslíš, že něco vyjde podle tvých načechraných a vyzdobených představ, pak budeš o to nešťastnější nebo naštvanější, když se to neodehraje podle tvého očekávání… A na to platí super definice, že štěstí se rovná realita minus očekávání. Jinak řečeno, to co se doopravdy stalo, minus tvé očekávání k dané situaci. Ty jsi zodpovědný za své štěstí, nikdo jiný. Vem si své štěstí.
Myslím si, že je důležité doufat, věřit a hlavně věřit sám sobě, ale počítat i s tím, že to nemusí vyjít. A když to nevyjde, tak nevěš hlavu a zkus to znovu, můžeš udělat pokusů kolik chceš, dokud se ti to nepodaří, nebo to vzdáš. Věř, běž, dokážeš. A neočekávej, budeš tak šťastnější. Mnohdy i překvapenější.
Někteří zase mají svůj plán nebo projekt, který by rádi uskutečnili, ale brání jim v tom určitý „blok“, řeknou si: „Ale co by si o mně myslel/i?“ nebo „Co by o mně řekli?“ a radši svůj sen nebo plán nechají za sebou.
Myslím si, že je to určitý typ výmluvy nebo také lenost vylézt ze své zóny pohodlí a udělat něco pro své sny. Pokud máš nějaký svůj sen, plán, projekt, který bys rád uskutečnil, dej do toho všechno a opři se do toho vším co máš, vytrvej a úspěch se dostaví. Musíš ale chtít.
Základ úspěchu je vůbec začít. Nejtěžší je překonat tu počáteční úzkost. Proto začni tady, teď s tím co máš. Pokud čekáš na pravou chvíli, tak ta nepřijde, musíš si ji sám utvořit. Úspěch je založený v podstatě na opakování dané činnosti a na neustálém zlepšování se. Pochval se za každý malý krok dopředu, každý takový krok je sám o sobě úspěch.
Co by ti v této cestě mohlo pomoci je fakt, že jednou umřeš, a to se může stát kdykoliv a kdekoliv. Zní to asi dost krutě, ale pravda bývá krutá. Ale ani tak krutá být nemusí, stačí se nad tím pozastavit a zamyslet se. Smrti nezabráníš, prostě to tak je, a bude. Je potřeba to přijmout a uvědomit si to. Jednoduše to nezměníš. Co můžeš ale změnit, je to, jak dobře využiješ a užiješ si to neurčité množství času. Protože čas běží, běží rychle. A ještě rychleji pokud ho marníš. Ale pokud ses dostal až sem, tak můžeš doufat v to, že se dostaneš ještě dál.
Něco ti nevyhovuje? Nelíbí se ti to? Netěší tě to? Změň to. Nikdy není pozdě na změnu. Změna je úžasná věc. Neboj se změn. Neztrácej čas trápením a přemýšlením mad tím, co se stalo. To už nezměníš. Pouč se z chyb, příště si dej pozor a změň to, co můžeš a dokud můžeš. Ta chvíle, kdy můžeš něco měnit je teď a tady.
Řekni si, že stejně jednou umřeš, tak je jedno co si o tobě tamhleten tamhleto myslí a pusť se do toho. Dělej co je dobré, co sám/sama chceš, co tě naplňuje a pomáhej ostatním.
Snažím se žít, tak, abych umíral s pocitem, že jsem život prožil naplno.
Občas přemýšlím a představuji si, co se asi tak děje po smrti (nebo během? Těžko říct, jestli se smrt stane nebo trvá/probíhá…), v určitém směru mě to motivuje a říkám si, že se vlastně na smrt těším. Ano, zní to blbě, ale myslím to tak, že (podle mě) je smrt určitou odměnou po dobře prožitém životě a že tam je něco, na co se můžu těšit. Myslím si, že smrt je obdobou spánku. Proč spíme? Protože tělo je po celém náročném dni unavené a potřebuje si odpočinout a zregenerovat se. Proč umíráme? Protože tělo je už moc staré a unavené a potřebuje obměnit. Kdo ví, jak to doopravdy je. Ale věřím, že se to jednou dozvím.
