Noc ve vlaku, den pátý

„Dobré ráno, Mestie!“, rozzářené sluníčko vítá všechny přítomné. Ti nepřítomní ho ani nevidí. Naším dopoledním posláním je poslat pohledy a zjistit, v kolik se odsud dostaneme zpátky do Zugdidi.

Ráno se nemůže obejít bez snídaně a zeleného čaje, tak si vychutnávám poslední doušky a vyrážíme do víru velkoměsta.

Zjistili jsme, že maršrutka nám jede asi ve dvě, takže máme poměrně dost času. Teď už jen najít poštu. Nejdříve to zkoušíme přes Google Mapy, ale nějak se nám to nezdá – nikde žádná cedule, která by napověděla: „Jooo, já jsem ta jediná pošta široko daleko“. Tak zapojume naše komunikační schopnosti a ptáme se místních: „Nooo, to musíte támhle za rohem jít po schodem, pak rovně a nalevo to uvidíte…“

To se člověk nemůže divit, že to nemůže najít, když to ani trochu nepřipomíná poštu, však sami posuďte z fotek:

Okružní procházkou jsme se pomalu vrátili zpátky na guest house, vzali si věci a šli čekat na odvoz.

Cestu nám ale zkřížila kavárna hned naproti „zastávce“, tak jsme batohy nechali tam a šli objevit chutě místní kuchyně. Já jsem si dal klasické chačapuri a Barča podivné žampiony.

Po 3 hodinách jízdy maršrutkou se ocitáme zpět v Zugdidi, odkud nám večer jede vlak do Tbilisi. Zbývající čas tak trávíme procházením se po městě a objevováním místních krás.

Ještě musím zmínit to, že se na nás po cestě nalepili dva psi a následovali nás pěkně dlouhou dobu. To by ale nebylo nic hrozného, kdyby nebyli tak dotěrní a pořád na nás neskákali. S takovými situacemi se ale v Gruzii počítat musí, psi jsou tam na každém rohu. K tomu ještě pak začalo pršet, takže jsme přes sebe přehodili pláštěnky, což u místních obyvatel vzbuzovalo velikou pozornost a žádný pár očí nás tak svým pohledem neminul.

Postupně jsme směřovali na nádraží, kde jsme se uvelebili v ne zrovna pěkné čekárně a šli jsme si koupit ještě něco k jídlu a pití. Zhruba v 10 hodin jsme nastoupili do nočního vlaku směr Tbilisi. Tam jsme měli vlastní lůžko a jízdenka byla klasicky velice levná. Shodou okolností jsme byli v kupé se dvěmi Němkami, takže jsme konečně mohli konverzovat anglicky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Share This