Co říci na úvod? Snad jen, že celý tento výlet byl v podstatě omyl. Jak je to možné? Jednoduše. To je tak, když napíšete, že byste se rádi podívali do Gruzie, ale myslíte Srbsko. A dojde vám to, až když koupíte letenky. O Gruzii jsem moc nevěděl a ani to nebylo potřeba, vše potřebné jsem se dozvěděl na místě.
Je to tady, je na čase vyrazit do Vídně. Jsem rozespalý po probdělé noci, ale čeká mě dlouhá cesta autobusem, takže to určitě dospím. Pořád mám ale pocit, že mi něco chybí, jako pokaždé, když někam letím. Ale což, obešel bych se bez všech věcí, natož bez jedné.
Jedu z Liberce do Prahy na černý most, kde se musím přemístit na Florenc, se všemi věcmi a těžkým batohem to vůbec není příjemné, ale beru to jako trénink.
Z Prahy přímým autobusem až do Vídně. Jsme v Brně, vítám Barču, která letí se mnou. Oba jsme napjatí, co nás tam čeká. Už jen proto, že vlastně nemáme plán. Chceme na hory, ale má být špatné počasí, tak se to třeba změní, uklidňujeme se navzájem.
Do Vídně přijíždíme okolo 23. hodiny. Na letišti hledáme místo k přespání, neboť letíme až v 6 ráno. Nafukuji svou novou karimatku, všichni na mě zvláštně koukají… A to bylo poprvé a naposledy, co jsem ji za naši výpravu použil. S klidem a důvěrou usínám.
Ať ti neunikne nový příspěvěk :)
Jakmile vyjde nový článek na mém blogu, tak ti o něm ihned dám vědět e-mailem
