Je asi půl šesté ráno, já ještě spím a tak si ani neuvědomuji, že mnou cloumá cizí ruka. Jen co mi to došlo, tak jsem v šoku vystřelil jako prak a koukám kolem sebe, co se děje…vidím průvodčího, jak jde dál do vozu. Tak jdu za ním v domnění, že vzbudil jen mě a že se něco stalo. Hned co zastavil u dalšího kupé a začal tam všechny budit, jsem se zasmál své naivitě a šel zpátky do kupé si zabalit věci, protože to byla známka toho, že se blížíme do Tbilis.
Ještě rozespalí jsme vyklopýtali z vlaku, ani jsme se nestačili rozhlédnout okolo a už nás přemlouval taxikář, že nás vezme kam budeme chtít. Včera jsem sehnal ubytování v centru s tím, že si tam ráno necháme věci a půjdeme se projít po městě. Samozřejmě jsme zkoušeli smlouvat, ale o moc to nešlo protože: „Quality petrol cost money, my friend“, jak nám pan taxikář obhajoval stanovenou cenu.
Jelikož jsme nechtěli ztrácet čas, hledáním jiné transportu, tak jsme na to kývli. Zdarma jsme v ceně dostali i velice kvalitní komentář k památkám a významným místům, které určitě musíme navštívit.
Podle předpovědi má dnes a zítra být přes 30°C, což už i v tak brzkých ranních hodinách odpovídá. Dorazili jsme na ubytování. Byt je až v posledním patře a jelikož hostitel ještě spí, tak nám nezbývá než vlézt do bytu a nějak ho vzbudit. Tak mu zkouším volat na WhatsApp. Z vedlejšího pokoje se začne vycházet zvuk hlasitého vyzvánění. Pět vteřin a pokládám to. Podívám se na Barču: „Co teď? Mám to zkusit znovu?“ Tak znovu vytáčím číslo, napodruhé bylo vzbuzení úspěšné. Když se vysoký pán pokročilejšího věku pouze v trenkách, vypotácel ven z pokoje, mírně překvapeně, ale mile, nás přivítal a poprosil nás, ať počkáme, než se oblékne.
Už oblečený nám ukázal, kde budeme spát, kuchyni a sprchu. Zrovna tohle ubytování nebylo kdovíjak úžasné, ale za tu cenu, kdo by si v Gruzii stěžoval… Navíc jsme měli úžasný výhled na Tbilisi a jsme v podstatě v centru.
Po sprše už konečně míříme do centra. Jsme neuvěřitelně hladoví a když už jsme na té dovolené: „Tak se trochu rozšoupneme!“ A tak naše další zastávka končí v jedné z nejlépe hodnocených kaváren v okolí. Vydatná snídaně nás postavila na nohy a už míříme objevovat mystické kontrasty tohoto města.
Více k tomu asi říkat nebudu, nechám tě, vychutnat si momenty a pohledy, které se mi podařilo zachytit.
Prošli jsme Mziuri parkem, plným poutavých architektonických a sochařských kousků.
Na místní jídlo jsme si zašli do krásné restaurace Keto & Kote. Já jsem si dal takový zvláštní pokrm na způsob boršče. Něco jako hustá, kořeněná, zeleninová rozmixovaná polévka s hovězím masem. V angličtině Beef Kharcho. V češtině jednoduše charčo.
Lanovkou jsme za pár korun vyjeli nahoru, kde nás čekal nádherný výhled na celé Tbilisi. To byl pohled na jednu stranu, na té druhé byly jen stromy a keře, jako byste rozdělili zemi na dva kusy rovnou čarou. Naskytly se nám výhledy na The Bridge of Peace, Katedrálu Nejsvětější Trojice a další monumenty. Na samotném vršku jsme si prohlédli sochu Matky Gruzie.
Další na programu byl monument Chronicles of Georgia. Náchází se u Tbilisi Sea, což je v podstatě vodní rezervoár. Jelikož je to kousek dál od centra, tak jsme si objednali Bolt. Pomalu, ale jistě jsme zkomírali úmorným vedrem, proto jsme se těšili, že se tam i vykoupeme. Jenže na místě foukal dost silný vítr a rázem se nám do vody nechtělo. Co mě ale mohlo napadnout, že bych asi neměl na takovém posvátném místě chodit bez trička, takže jsem dostal sprda od hlídače.
Zpět do centra jsme se zase dostali Boltem. Velice znaveni celodenním putováním jsme se zvládli na ubytování osprchovat, ještě vyrazit na večeři a nasát večerní atmosféru Tbilis včetně úžasně osvěžujícího večerního vánku.
