Slyším tlumený německý rozhovor. Zjišťuji, že je ráno.
„Hallo? Hallo!“, volá někdo kousek od nás.
Já zpozorním. Odhrnu si šátek z obličeje a zmateně koukám. Před námi stojí nějaká uklízečka, volá na nás a směje se.
„To tady kempujete?“, ptá se německy. Sotva jsem otevřel oči a už abych mluvil německy…
Chvíli jsem na ní nechápavě civěl a pak jsem odpověděl: „No jo, to víte, tady je taková krásná příroda, tak jsme to tady zalomili.“ (bylo to v kampusu, takže tam žádná příroda nebyla)
Pak jsem jí vysvětlil, že stopujeme po Evropě, takže nám popřála šťastnou cestu a nenápadně naznačila, ať raději vypadnem.
Ale však si dokážete představit, jak nám to vždycky dlouho trvá…
Včera nám poradili, že je naproti mensa. „Máme hlad, tak to zkusíme“, řekli jsme si.
S těmi batohy jsme vypadali jako vetřelci, takže na nás každý koukal… To si pak připadáte jako na pódiu. Vešli jsme dovnitř. Problém byl v tom, že to jídlo stálo peníze – to není pro nás. A šli jsme pryč.
Kousek opodál jsme venku uvařili těstoviny ke snídani. Holt, když nemáte peníze, tak si nemůžete vybírat.
Dnes nás čeká splnit checkpoint challenge – zahrát s dvěma cizinci pohádku, jak Honza zachraňuje princeznu před drakem. Schválně, jak moc by se vám do toho chtělo? Nám vůbec, ale když už jsme tady…
Došli jsme na nějaké náměstí s operou. Chvíli neúspěšně otravujeme kolemjdoucí, až narazíme na mladý ochotný pár. Takže, checkpoint splněn!
Frankfurt je sídlo různých bank a celkově to tam hodně žije financemi, takže okolo vás se do nebe tyčí mrakodrapy a vysoké budovy. Zajímavé.
Po cestě na výpadovku na Mnichov jsme se snažili sbírat plastové lahve, abychom je pak vrátili a dostali za ně pár centů. Hned vedle byl Lidl, tak jsme zrovna nakoupili něco málo k jídlu a šli jsme dál.
Cesta přes celý Frankfurt byla dost náročná, například když jsme přebíhali koleje, tak nás málem přejel vlak…
Další problém nastal, když jsme se tam dostali – nezbylo nám nic jiného než stopovat přímo v zatáčce u vjezdu na dálnici. Hodně nebezpečné místo, to vám říkám. „Tady nám zastaví snad jen blázen“, sděluji svůj pocit Hásovi.
Za 5 minut na to už u nás zastavuje auto, my nasedáme a míříme dál. Ulf byl marketingový manažer u Nestlé. Hodně fajnový pán. Vzal nás na velkou benzínku o kousek blíž Mnichovu. Mimo to jsme se ho zeptali: „Jak se máme prodat? Jak máme vydělat prachy?“ A on nám poradil, ať umýváme přední skla na benzínkách. Jak geniální nápad!
Já v Mekáči na wifi postahoval mapy a Hása mezitím dopsal pohled. Poté jsme si řekli, že zkusíme Ulfovu metodu – vydělat peníze umytím předního skla.
Vyhlédli jsme si auto. Došli jsme k řidiči a klasicky jsme začali vyprávět, že stopujeme po Evropě. On bez čekání vyklopí: „Tak kam chcete?“
Hása říká: „No, máme namířeno do Mnichova, ale chceme se zeptat…“, nestihl to ani dopovědět a už měl v ruce odpověď: „No super, tam přesně jedu, jen zaplatím benzín, mezitím si nastupte“
Peníze jsme sice nevydělali, ale měli jsme odvoz až do Mnichova!
Mezi Frankfurtem a Mnichovem byl ještě jeden checkpoint – Nördlingen – malá vesnice, kde jsme měli ochutnat místní pivo. Jelikož jsme o to nechtěli přijít, tak jsme ho přemluvili, aby nám tam na chvilku zastavil.
Auto zaparkoval na naše přání před první hospůdkou, kterou jsme viděli. Vyběhli jsme z auta a zapluli dovnitř. Hospůdka to byla útulná, nízké stropy, typická německá výzdoba a hlavně pohodoví lidé u stolu s pivem. Pivo nám natočila pěkná Chorvatka, která tam byla asi na brigádě. Víte za co jsme to pivo vyměnili? Za kartu Jokera 😀 Pivo vařili přímo v té hospůdce, bylo výborné.
Po ochutnávce jsme dvě hodinky poseděli v autě a rázem jsme se ocitli v Mnichově na benzínce. To už byla tma a asi deset hodin. Navečeřeli jsme se a poté začala naše večerní šichta – konečně naše vysněné umývání předních skel.
A to mi věřte – byla to výborná práce. Někteří nás samozřejmě odmítli. Ale jiní nám to zase vynahradili, že nám třeba dali i 10 euro, aniž by chtěli to sklo omýt. No, takže za ten večer jsme si postupně vydělali asi 90 euro.
Mimo to jsme tam ještě potkali další stopaře – tentokrát z Francie. Byli moc fajn a hodili jsme se s nimi do řeči. Měli namířeno zpátky domů, ale nikoho ten večer nestopnuli a jelikož už bylo pozdě, tak jsme se společně vydali hledat místo na spaní. Hned kousek od benzínky jsme našli krásný rovný odlehlý plac. Oni si rozložili stan. Nám půjčili plachtu, na kterou jsme hodili věci.
Před spaním jsme se ještě všichni bavili a pozvali nás k nim do Francie. Dobrou noc.
