Dnešní den začal dost brzy. Mě vzbudil okolní ruch už v 6 hodin – to si to uklízení nemůžete nechat na jindy?
A snídaně se podává až v 7:30, co já budu dělat? No nic, tak počkám. Hása ještě spí.
Nemám co dělat, takže ještě taky zalehnu a usínám…
O hodinu později jsme už oba vzhůru a vyhlížíme, jak to vypadá se snídaní. Ta je formou švédských stolů. Sice jsme nic neplatili, ale klidně bychom se mohli tvářit jakože tam patříme, ale to jsme neudělali a slušně jsme se zeptali jedné paní, jestli bychom si mohli vzít – neměla s tím problém, takže jsme měli obrovskou radost.
Snídaně opravdu bodla, na výběr bylo snad úplně všechno, co si dokážete představit… Po snídani jsme se konečně sbalili a šli hledat berlínskou zeď.
Jelikož jsme neměli ani nejmenší tušení, kde jsme, tak jsme se samozřejmě vyptávali místních – skoro žádní tam nebyli – jako v Praze, tam jsou jen turisti.
Super! Teď už víme, kde je ještě kus pozůstalé zdi a míříme na metro. Jízdenku? Ani náhodou. My jedeme everything for free.
Tradá! Vylezáme z metra a jako první spatříme Braniborskou bránu. No… Krása.
Zase se ptáme místních turistů a ti nás směřují zase jinam než ti předchozí… Nevadí, alespoň se projdeme.
Míjíme nějaký židovský pomátník, který vypadá jako bludiště – byla sranda se tam schovávat.
Kus stojící zdi jsme zdárně našli. Nyní už zbývá jen vyfotit kýčovitou fotku s ní.
Jeee, asiati! Můžeme se s vámi vyfotit?
Hotovo! První checkpoint cleared!
Pak už jsme pokračovali na konec města. Respektive zpátky na stanici, kde nás včera vyhodil Uwe. Čím? Metrem. Za co? Přece zadarmo. Nebojte, párkrát si tuto lekci ještě zopakujeme. Everything for free.
Došli jsme na benzínku, našli kontejner, vyhrabali karton a napsali ceduli Stralsund. Jsme přímo u výjezdu, takže šanci máme velkou… Alespoň si to myslíme.
A myslet znamená co? Samozřejmě, že jsme čekali celkem dlouho. Pak nám konečně zastavil Simon s dodávkou, vzadu neměl sedadla, takže jsem si lehnul na zem a spal. Budu upřímný, nebylo to nejpohodlnější, občas jsem lítal z jedné strany na druhou… 😀
Hása si s ním mezitím povídal a zjistil, že se chce přestěhovat na Kawaii, lovit si tam potravu a prostě žít v přírodě.
Simon nás hodil na nějakou benzínku, kde jsme se rozhodli uvařit si oběd – poslední jídlo z našich zásob. Vařili jsme na plynovém vařiči na benzínce, takže to byl celkem adrenalin. A zase jsme neměli nejmenší tušení, kde právě jsme. Ale zpátky k obědu – dali jsme si rýži s tuňákem a jako dezert celý půlkilový broskve v plechovce. No, celkem jsme se přežrali.
Dalším úkolem bylo zjistit, kde se nacházíme – tak složité to nebylo, ale složité bylo sehnat někoho na stop. Nakonec nás vzal 19letý borec s nadupanou károu na nějakou další benzínku, že prý tam jezdí více lidí.
Což byla pravda, ale nikdo nechtěl zastavit a málem nás přejelo pár cyklistů, protože jsme si nevšimli, že stojíme na cyklostezce 😀
Po nějaké chvíli nám zastavila moc milá německá rodinka, sotva jsme se do toho auta vešli… Hodili nás kus naším směrem na super cestu, kde jezdilo fakt hoodně aut.
Stáli jsme prakticky na křižovatce se semafory a přechodem. Okolo nebylo téměř nic, jen pár domů, což byla celkem sranda, protože z hlavní silnice nikdo neodbočoval a lidi přes přechod nechodili, takže jsme si zastavovali auta takovým tím tlačítkem pro chodce 😀
Asi za deset minut z opačného směru přijíždí auto a mávají z něj na nás dvě holky. Tak máváme nazpátek a říkáme si, o co jako jde… Odbočily a u jednoho domu se začaly otáčet – nejdřív jsem si myslel, že parkují a že si z nás dělaly jen srandu, ale opak byl pravdou. Otočily se a zajely s autem přímo na chodník, že nás berou!
Největší prča byla nacpat se toho jejich auta. Byly to dvě holky, co jely na prázdniny a tak měly s sebou celou postel v autě… No museli byste to vidět na vlastní oči 😀
Byla s nima ale sranda, skoro jsme je přemluvily, ať nás vezmou až do Stralsundu. Ale měly namířeno jinam, takže nás vykoply na benzínce…někde… Pěkně zakletá benzínka!
Čekali jsme pekelně dlouho… asi 3 hodiny. Už jsme nevěděli, co dělat, takže Hása šel obhlédnout terén na benzínku… Když se vracel, svítily mu oči štěstím. „Joooo, možná nás vezme jedna holka, až pojede kolem!“
Tak jo, už jedeme s Katarinou směr Stralsund. Ona jede až na ostrov Ruggen, nejdřív jsme chtěli jet s ní a podívat se do národního parku, ale drželi jsme se plánu naší cesty.
Takže, Katarína nás vyhodila ve Stralsundu u Burger Kingu a na cestu nám dala vodku. Hása z ní měl radost, jako malé dítě ?
No, a když jsme viděli ten Burger King, tak nás samozřejmě napadlo se tam optat, jestli nááhodou nemají nějaké zbytky nebo prostě něco „for freeeee“. Nešťastnou náhodou kamarádi v BK pro nás nic neměli, ale nabídli nám nějaké dva burgery za cenu jednoho s jejich zaměstnaneckou slevou. „To berem“, odvětili jsme jednohlasně. Na chuť dobrý, ale hlad jsme měli pořád… 🙁
Náš úkol, tady ve Stralsundu, je ochutnat mořskou vodu. No tak jsme se vydali k moři. Když jsme tak procházeli městem, tak jsme zahlédli kebab, nás samozřejmě napadlo se tam jít optat, jestli nám něco nedají… A víte co? Dali nám dva take-away boxy plné masa a salátu! Fakt super! Díky!
Řekli jsme si, že se najíme až u moře, ať to má trochu atmosféru. Po cestě jsme ještě zahlédli hotel a tak jsme zrealizovali očistnou akci. K tomu nám dopomohla moc milá recepční, která nám půjčila každému ručník, dala nám kartu od pokoje a nechala nás se tam vysprchovat! Nejenže budeme najezeni, ale budeme i trochu vypadat jako lidi… A hlavně, vypadá jako Hásova ségra…však se na to podívejte:
Osvěžující sprcha za námi…to zase bude mrtvých ryb v moři…
No nic, pokračujeme dál, máme hlad!
Nakonec jsme to zakotvili na střeše nějaké restaurace s úžasným výhledem na přístav:
Foukal příjemný letní mořský vánek, takže jsme se pohodlně usadili na okraj střechy a otevřeli své krabičky plné kebabu… – „Dobrou chuť.“
Jelikož už bylo dost pozdě a únava po včerejší noci byla znát, tak jsme se vydali hledat nocleh… Původní plán byl zkusit se zeptat v nějakém hostelu. Zkusili jsme asi 2 a nic… Pak jsme se ještě ptali kolemjdoucích, ti nám sice poradili, že to máme zkusit tam nebo tam, ale nakonec jsme to zalomili na dětském hřišti, prakticky hned u silnice za křovím…
Inu…dobrou noc 🙂
