Tak jo. Je to tu. Oficiálně první den závodu. Ve 12 to začne.
Je asi deset hodin. Chvíli nám trvá než oba vstaneme, ale venku je nádherně a čas se nám krátí, takže není na co čekat.
Snědli jsme snídani, sbalili poslední věci a teď už vyrážíme směr VýLetná.
Na začátku závodu smíme mít jen jídlo na první den, což jsou tři hlavní jídla a dvě svačiny. Jelikož nic z toho nemáme, tak se stavujeme v Tescu. Koupili jsme dvě velké plechovky broskví, tuňáky s rýží, těstoviny s boloňskou omáčkou a další blbosti na sváču.
Pomalu, ale jistě se přibližujeme k místu srazu. Našli jsme to poměrně rychle a i přesto, že nejdeme zrovna na čas, tak nejsme vůbec poslední.
Je tu taková atmosféra, že by se dala krájet – všude okolo nadšení cestovatelé, připraveni vyrazit vstříc dobrodružstvím.
Po podepsání všech papírů a kontroly věcí, se seznamuje s dalšími týmy. Na uvítanou se nám hned dostává láhev s alkoholem, prý toho mají moc…
Pak následuje společná fotka. Cvak.
Tři. Dva. Jedna. Staaaaaart! Všichni se rozebíhají ke svým batohům a utíkají pryč z Prahy. Včetně nás. Trasu jsme nijak extra neplánovali, prostě jsem ukázal na mapu a řekl, takhle by to šlo.
Náš první cíl byl – dostat se alespoň do Berlína. Kdykoliv. Jen jsme se chtěli dostat do Berlína. A tam, že se rozhodneme, jak dál.
„Tak jo. Každý máme 90 euro, jsem zvědav, jak s tím vyžijeme“
Teď už sedíme v MHD a míříme směr Ďáblice.
Na zastávce jsme splnili denní výzvu – zazpívat si místní hymnu s cizími lidmi. Povedlo se. Po cestě jsme ještě vyrobili ceduli Ústí nad Labem a pak jsme ještě na kraj dopsali Berlín, což nám později dost pomohlo.
Nic jsme neočekávali, raději jsme jen čekali. U výjezdu jsme nebyli jediní, nakonec se tam sešly 4 týmy. Takže celkem konkurence.
Po půl hodině jsme uvolnili místo jednomu týmu a šli zkusit štěstí před vjezd na benzínku u dálnice.
Čekáme.
Otočím se. Od benzínky k nám přichází nějaký týpek s brýlemi.
Joooooooooo! Nastupujeme do auta. Oba jsme z toho usnešení. Takový start jsme nečekali. Paul nás vezme do Lipska, což je kousek od Berlína.
Vtipné bylo to, že si myslel, že jsme Němci – právě kvůli dopsanému Berlínu a proto nás vzal. Anglicky ale uměl perfektně, tak to nebyl problém.
Postupně zjišťujeme, že Paul je 22letý programátor robotů v automobilkách. A když nám řekl, že zrovna jede ke strejdovi na velkou party, tak se nám rozzářily oči. Byla to otázka chvilky, Paul mu zavolal a už jsme také pozvaní!
Cesta v moderním VW se spojením s německými dálnicemi utekla celkem rychle. Právě vystupujeme v Lipsku a následujeme Paula k jeho strejdovi. Jsme zvědaví.
Vcházíme do klasického patrového domu. Už zpoza dveří slyšíme hlasy mnoha lidí.
Wow! Tolik lidí. Tolik jídla a pití. Tak velká zahrada. Něco takového jsme nečekali. Upřímně – spíš jsme čekali nějakou party aktivnějšího typu s hlasitou hudbou. Ale byla to jen rodinná oslava ? A s těmi batohy jsme si tam připadali jako vetřelci ?No nevadí, pokecáme, najíme se a pofrčíme dál. Na uvítanou dostáváme pivo. Jdeme se projít po městě – vydělat nějaké peníze.
Naší první obětí jsou dvě dámy, které ale údajně žádné peníze nemají, i přesto, že by nám rády něco daly…
Pak jsme potkali dva týpky, kteří vypadali lehce opile, tak jsme si říkali, že by mohli být otevřenější 😀 Byli. Když jsme se je snažili ohromit naším příběhem, tak jsme zablokovali úzkou cestu a nikdo nemohl procházet… Ale co, dali nám nějaké drobné a popřáli hodně štěstí.
No a pak jsme potkali ještě jednu skupinku lidí, nějaká německá rodinka… Prvně jsme se zeptali na nějaké drobné a něco málo jsme dostali… No a pán, se kterým se drží Hása za ramena, mu nabídnul, že mu dá boty!!! Takže skočil domů a přinesl mu takové krásné kožené žabky. Díky!
Teď už jdeme zpátky na oslavu… Máme hlad, takže se těšíme na nějaké jejich speciality a na pokec s místními. Většina sice mluví jen německy, takže je občas problém se dorozumět (má němčina na tu jejich stačí jen taktak a Hása německy neumí). Ale nevzdáváme se, a rukama nohama jsme sehnali lidi na obíhačku. Byla to sranda! Obzvlášť přesvědčit malého kluka, aby nás natáčel – chudák, neměl ani tušení, co s tou kamerou má dělat ?
Rozloučili jsme se, hodili batohy na záda a šli s Paulem k autu – hodí nás na benzínku směrem k Berlínu. Za což jsme mu byli nesmírně vděčni. Když jsme se loučili, tak říkal, že se nikým takhle dlouho nenasmál a rád znovu uvidí.
Právě je asi 21:00 a stmívá se, takže se snažíme urychleně někoho sehnat, kdo nás hodí do Berlína. Zkoušíme se ptát na benzínce, ale pak odcházíme k výjezdu. Chvíli máváme s cedulí a zanedlouho… Jupí! Někdo staví! Jedeme do Berlína ještě dnes!
Vzal nás pohodový postarší pán, neuměl anglicky úplně nejlíp, ale dalo se s ním domluvit. Dal nám dvě Coca-Coly a v Berlíně nás zavezl na S-Bahn a koupil nám dvě jízdenky, že máme jet do centra. No, tak jsme jeli.
Chtěli jsme najít nějaké místo na spaní – nejlépe park… Tak jsme se ptali v metru. Skupinka mladých žen nám řekla, že venku je to nebezpečné, že nám ukáží hostel, kde bychom mohli spát na recepci… Cože? Na recepci? Jak jako?
To se nám co nevidět ukázalo. Hostel se jmenoval U Tří Prasátek. Museli jsme se samozřejmě tvářit přirozeně a jakože čekáme na pokoj… Zabrali jsme kožený gauč, dali si věci na nabíječku a rozložili své spaní.
To už jsme si říkali, jak to bude poklidná noc, ale v tom se tam objevil nějaký opilý Francouz a začal něco vykřikovat. Prásk! Francouz se snažil napadnout barmana, ale ten jeho pokus zmařil highkickem do hrudníku. Následovala krátká bitka. O přestávce zavolal barman policii. Ta přijela asi za 10 minut, bylo jich asi osm… Začali se Francouze vyptávat, ale jediné čemu jsem rozuměl, bylo něco o teroristech…
Hásu to moc nebavilo, tak šel raději spát. Mně se ještě spát nechtělo, tak jsem pozoroval situaci. U vedlejšího stolu seděl nějaký týpek, který na mě pořád házel nechápavé pohledy, jakože „co to sakra je“. Občas jsem mu ten pohled opětoval.
Najednou Francouz začne strkat do policisty, ten ho okamžitě posadí. Ale nenechá si to líbit a vzdoruje. To se mu nevyplácí a je okamžitě třemi policisty spoután a položen na zem. Křičí. Samozřejmě francouzsky, není mu rozumět ani slovo. Škoda.
Pak už ho jen za křiku odvedli pryč a klidná nic mohla začít.
Dobrou noc.
