Je naivní věřit, že se někdo změní podle vašich představ.
Dost lidí rádo věří, že to co vidí a to co o někom ví, je všechno, co by mohli vědět nebo vidět – vytvoří si určitou představu – on je takový a makový. Přitom se to nedá vůbec specifikovat jedním slovem ani větou…
Potom si myslí, že ten člověk se bude chovat podle té představy. A jsou pak nešťastní, když ten druhý nehraje podle oné představy.
Proč si vlastně utvoří tu danou představu? Protože je to bezpečné, je to jisté. Mysl potřebuje mít jistotu, mysl hledá jistoty. A problém je v tom, že nic není jisté ani jednoznačné…
Lidé se mění, lidé rostou, lidé jsou… Proto mě zaráží, když někdo nesnese změnu toho druhého, která není podle jeho představ a pak mu to dají pěkně sežrat – každá příležitost je pak příležitost k pomstě a začnou se navzájem štvát.
Už od mala jsme byli učeni k tomu, abychom dělali to, co se očekává. Když jsme to neudělali, přišlo třeba citové vydírání…
Maminka bude naštvaná/smutná, když to neuděláš!
Tatínek ti dá na zadek, jestli si to hned neuklidíš!
Typická šablona:
Já mám představu, že jsi hodný a poslušný chlapeček, proto musíš udělat, co po tobě žádám, jinak by to nekorespondovalo s mou představou a proto bych musela být naštvaná.
A tak už v mládí začínají vznikat tyto přesvědčení, že bychom se měli chovat podle něčích představ, které se samozřejmě bijí s naším nitrem. Je to ukryto hluboko v nás a tak jednou za čas, toto ukryté „zranění“, vytryskne na povrch ve formě nějakého násilí či zuřivosti…
Proto neočekávejte, že pro vás někdo něco udělá a už vůbec ne, že se bude chovat podle vaší utkvělé představy. Ale naopak, pokud bude chtít, tak to pro vás velice rád s láskou udělá…
Mějte rádi ostatní, takové jací jsou, ne jaké byste je chtěli mít.
Pokud jste člověk, který se chová podle těchto představ ostatních, pak pravděpodobně budete taky od ostatních očekávat, že se zase jiní budou chovat podle představ vašich. A toho je potřeba se zbavit – dáváte své štěstí, své pocity do rukou někoho jiného – vy něco po někom chcete, on to neudělá a protože to neudělal, jste naštvaní, smutní a kdo ví co ještě.
Neexistuje jediný důvod, proč by pro vás měl někdo něco dělat, nějak se chovat a nebo se s vámi vůbec bavit, dokud on sám nechce. Proto buďte vděční, za to, co pro vás někdo dělá, jak se k vám chová… (Pokud to ovšem vychází z jeho samého nitra, ne z nějaké odpovědnosti. Ale ani toto by nemělo bránit ve vaší vděčnosti.)
Proto se snažte být sami sebou, buďte k sobě upřímní. Když najdete cestu k sobě, pak najdete i cestu k ostatním a lépe porozumíte jejich chování…
